VODÁCKÉ  PUTOVÁNÍ  PO  OHŘI

13. – 16. 6.

 

·       Bylo objednané sluníčko – paráda

·       Jelo 5 (6) rodin: Pressovi, Lojkovi, Sgallovi, Procházkovi a velká rodina od Kolouchů, z toho 10 dospělých a 14 dětí

·       Už před odjezdem vznikly „malé“ změny v programu a účastnících:

1. Místo na plánovanou Sázavu se jelo na Ohři

2. Místo splutí řeky se vším co potřebujeme se jelo bez bagáže a ta se převážela auty

3. Spaní u romantického Huberta se zaměnilo za hluk v  Karlových Varech

3. Víkend se prodloužil o den

4.Odpadli Kuncovi – drží se jich spála

5. Nejela  Ráchel – zlomila si ruku

 

Pátek byl hektický – shromáždit děti ( děti mají s Mírou K. do 17 hodin sebeobranu), zúčastnit se referenda o vstupu do Unie …. Jsme dobří. Přes očekávaní, že přijedeme do Varů poslední,  jsme na tábořišti první.

 

První vodácký den začíná pod hradem Loket, kde čekáme na 8 objednaných  lodí. Budou ? A  jaké ? V poledne přijíždějí, Zuzanka – můj háček – zabírá červenou loď a vyrážíme směr Karlovy Vary.

Ještě, že lodě jsou umělé, Zuzanka nevidí šutry (je jich dost a bude hůř) a já taky ne. Slaďujeme styl a jde to. Zastavujeme u Svatošských skal a děti se mění v horolezce. Marta  s Ivanem našli vhodnou skálu, vytáhli lana a vše potřebné a děli lezou kam stačí síly nebo chtějí. Mám se radovat, že z našich „oddílových“  dětí vylezli až nahoru pouze náš Vojta a Tom ? Nebo se jako správná maminka mám obávat, co všechno budou v budoucnosti chtít zdolávat ?

Odpoledne dojíždíme do Varů a po večeři nás čekají Lázně. Jdeme dělat ostudu. Mezi nastrojenými lázeňskými hosty, kteří v poklidu se procházejí po kolonádě a hovoří mnohdy řečí, kterou jsem se mnoho let učila, naše skupinka vyniká. Charakterizovala bych ji jako tlupu běžících a pokřikujících dětí ve vytahaných tričkách, kterým sem tam na zem upadne hrneček a pár dospělých, kteří se tváří, že ty děti k nim nepatří. Děti procházku pojaly trochu jako bojovku s úkolem co nejrychleji objevit prameny a   ochutnat je (jsou horké !). Nejlépe asi dopadl Hadí pramen a pak kdovíjaká voda z obyčejné kašny, která byla jediná studená, a my jsme si pozdě všimli, že ji děti také testují. Naštěstí nikdo neměl žaludeční potíže. Ochutnávka minerálních pramenů  končila  hromadným hledáním záchodů. A výsledek ? Ve Varech je záchod na každém rohu, ale všechny jsou otevřeny pouze do 18 hodin a my měli téměř 22 hodin !!! Zachránil nás McDonalds s otevřenými toaletami a se zmrzlinou.

 

Druhý vodácký den jsme vše sbalili a řidiči převezli auta kamsi, kam jsme očekávali, že po vodě dorazíme. Rozloučili jsme se s K.V. a  přes Huberťák jsme pokračovali. Denisa & její velká rodina a Procházkovi zakončili své putování u aut u tábořiště Na špici za Radošovem a my zbylí pokračovali přes Kyselku ( fuj je šíleně zchátralá) k tábořišti U Mlýna. A nastala konečně pro Ivana pořádná romantika :  malinké tábořiště a pouze pro nás, mlýn s funkčním mlýnským kolem, peřejka, která šuměla a na protějším břehu čas od času projel vlak. A pak večer lítaly svatojánští broučci…

 

         Poslední den a zase sluníčko. Včera večer Marty auto bylo převezeno do Klášterce nad Ohří, který je naším posledním cílem. Ráno balíme věci do auta a vyrážíme. Z peřejí stále více vykukují kameny a je plno mělčin. Překvapení nás ale čeká. Za Okounovem dorážíme k jezu, který se přestavuje a je suchý a pod ním kameny a zase  kameny a jen sem tam trochu vody. Teď nám nastává  pravá „vodní turistika“  a jdeme pěšky vodou a táhneme za sebou lodě. Děti jsou nadšeny… Před 15 hodinou  dorážíme  do Klášterce. Já s Jirkou a Martou  se vracíme pro auta k Mlýnu a Ivan zatím předává lodě. Zbývá nám už jen se rozloučit s Ohří, zbaštit zmrzlinu a spěchat ku Praze.

         KILOMETRÁŽ:                    UJETO :

1.den: 192 –176 km………………….15 km

2.den: 176 – 159 /150 km……………17/26 km

3.den: 150 – 130 km…………………20 km             

      Jana