13. – 16. 6.
·
Bylo objednané sluníčko –
paráda
·
Jelo 5 (6) rodin: Pressovi, Lojkovi, Sgallovi,
Procházkovi a velká rodina od Kolouchů, z toho 10 dospělých a 14 dětí
·
Už před odjezdem vznikly
„malé“ změny v programu a účastnících:
1. Místo na plánovanou
Sázavu se jelo na Ohři
2. Místo splutí řeky se vším co potřebujeme se jelo
bez bagáže a ta se převážela auty
3. Spaní u romantického Huberta se zaměnilo za hluk
v Karlových Varech
3. Víkend se prodloužil o den
4.Odpadli Kuncovi – drží se jich spála
5. Nejela
Ráchel – zlomila si ruku
Pátek byl hektický –
shromáždit děti ( děti mají s Mírou K. do 17 hodin sebeobranu), zúčastnit
se referenda o vstupu do Unie …. Jsme dobří. Přes očekávaní, že přijedeme do
Varů poslední, jsme na tábořišti první.
První vodácký den začíná pod
hradem Loket, kde čekáme na 8 objednaných
lodí. Budou ? A jaké ?
V poledne přijíždějí, Zuzanka – můj háček – zabírá červenou loď a vyrážíme
směr Karlovy Vary.
Ještě, že lodě jsou umělé,
Zuzanka nevidí šutry (je jich dost a bude hůř) a já taky ne. Slaďujeme styl a
jde to. Zastavujeme u Svatošských skal a děti se mění
v horolezce. Marta s Ivanem
našli vhodnou skálu, vytáhli lana a vše potřebné a děli lezou kam stačí síly
nebo chtějí. Mám se radovat, že z našich „oddílových“ dětí vylezli až nahoru pouze náš Vojta a Tom
? Nebo se jako správná maminka mám obávat, co všechno budou v budoucnosti
chtít zdolávat ?
Odpoledne dojíždíme do Varů
a po večeři nás čekají Lázně. Jdeme dělat ostudu. Mezi nastrojenými lázeňskými
hosty, kteří v poklidu se procházejí po kolonádě a hovoří mnohdy řečí,
kterou jsem se mnoho let učila, naše skupinka vyniká. Charakterizovala bych ji
jako tlupu běžících a pokřikujících dětí ve vytahaných tričkách, kterým sem tam
na zem upadne hrneček a pár dospělých, kteří se tváří, že ty děti k nim
nepatří. Děti procházku pojaly trochu jako bojovku
s úkolem co nejrychleji objevit prameny a
ochutnat je (jsou horké !). Nejlépe asi dopadl Hadí pramen a pak
kdovíjaká voda z obyčejné kašny, která byla jediná studená, a my jsme si
pozdě všimli, že ji děti také testují. Naštěstí nikdo neměl žaludeční potíže.
Ochutnávka minerálních pramenů
končila hromadným hledáním
záchodů. A výsledek ? Ve Varech je záchod na každém rohu, ale všechny jsou
otevřeny pouze do 18 hodin a my měli téměř 22 hodin !!! Zachránil nás McDonalds s otevřenými toaletami a se zmrzlinou.
Druhý vodácký den jsme vše
sbalili a řidiči převezli auta kamsi, kam jsme očekávali, že po vodě dorazíme.
Rozloučili jsme se s K.V. a přes
Huberťák jsme pokračovali. Denisa & její velká rodina a Procházkovi
zakončili své putování u aut u tábořiště Na špici za Radošovem
a my zbylí pokračovali přes Kyselku ( fuj je šíleně zchátralá) k tábořišti
U Mlýna. A nastala konečně pro Ivana pořádná romantika : malinké tábořiště a pouze pro nás, mlýn
s funkčním mlýnským kolem, peřejka, která šuměla a na protějším břehu čas
od času projel vlak. A pak večer lítaly svatojánští broučci…
Poslední den a zase sluníčko. Včera večer Marty auto bylo převezeno do Klášterce nad Ohří, který je naším posledním cílem. Ráno balíme věci do auta a vyrážíme. Z peřejí stále více vykukují kameny a je plno mělčin. Překvapení nás ale čeká. Za Okounovem dorážíme k jezu, který se přestavuje a je suchý a pod ním kameny a zase kameny a jen sem tam trochu vody. Teď nám nastává pravá „vodní turistika“ a jdeme pěšky vodou a táhneme za sebou lodě. Děti jsou nadšeny… Před 15 hodinou dorážíme do Klášterce. Já s Jirkou a Martou se vracíme pro auta k Mlýnu a Ivan zatím předává lodě. Zbývá nám už jen se rozloučit s Ohří, zbaštit zmrzlinu a spěchat ku Praze.
KILOMETRÁŽ: UJETO :
1.den: 192 –176 km………………….15 km
2.den: 176 – 159 /150
km……………17/26 km
3.den: 150 – 130 km…………………20
km
Jana