Tatínkovský víkend  -  Brdy

 

---

Tatínkovský víkend 15-17.5. 2009

 

Popis akce od někoho, kdo

za a) byl na podobné akci poprvé,

za b) nepamatuje si jména a místa ani týden

a za c) trvalo mu dva měsíce než se k tomu nechal dokopat (díky Lucko).

Takže celý popis bude trochu jako slepá mapa podle které jsme tam jeli. Účastníci se ale poznají a ostatní alespoň budou mít motivace se příště přidat.

 

Cesta:

Tajemná a výborně připravená – ač pouze podle nápověd, dorazili všichni a nikdo nemusel otevřít záchrannou obálku se jménem cíle. Někteří však jeli ve dvoučlenných skupinách.  Jedna skupina vznikla tak, že se méně zkušený navigátor velmi zkušeně držel toho nezkušenějšího, takže neotevřel ani jednu z návodných obálek.

Druhá dvojice se jednoduše na společném postupu domluvila. Vyrazila společně a společně také na první zastávce zjistila, že má dohromady jen jedinou mapu – bohužel byla to mapa Prahy a končila zhruba tam, kde její cesta začínala. Na tomto místě bych se rád pochlubil tím, že tato nejmenovaná dvojice špatně odbočila jen jednou a velmi brzy na to přišla (cesta se nenápadně zužovala a zužovala až zmizela úplně). To že tato dvojice dorazila bezkonkurenčně poslední, nebylo tedy způsobeno jejich orientačními schopnostmi, ani tím že při hledání cesty museli překonat past na jaguára (něco jako past na mamuta, ale pro auta a s vodou na dně), ale jen pro ně zcela obvyklým způsobem odjezdu (tj. zhruba o 4 hodiny později než ostatní). Ještě bych dodal že jejich auta byla mírně odlišného typu, výsledek byl, že v éteru klubových vysílaček byl ke slyšení tento poutavý dialog:

Auto J.:           Zpomal!

Auto S.:           Proč?

Auto J.:           Protože je to tu samej rigol a já bych mohl přijít o zuby!

Auto S.:           A jo! – Díky, že jsi mi to řekl, já si ani nevšiml!

Auto J.:           GRRRR!

 

Noční výlet:

Noční cyklovýlet se podařil úplně skvěle. Navazoval na příjezd – takže byl skutečně noční. Terén se lišil od obvyklého pevného podkladu pro cyklisty – bahna bylo po koulena. A tam kde nebylo bahno, byly louže. Ale! – přestáli jsme to ale všichni ve zdraví, prakticky i v suchu, adrenalin jsme si užili, a výlet tedy taky. Po návratu jsme uložili děti a zašli do místní restaurace na jednu či dvě sklenky něčeho dobrého z rukou lékaře. Kupodivu, to je prakticky to poslední co si pamatuji. Tak rychlou smršť jsem snad ještě nezažil. Žůžo.

 

První den

Na sobotu byl již na ráno naplánován výlet do Brdských lesů. Vzhledem k počasí (a chčije a chčije, jak říká klasik) byl odjezd posunut  až po obědě – přínos tohoto rozhodnutí byl nečekaně vysoký. Jednak se nám skutečně nebesa odměnila a počasí už bylo pohodové. Dvak se po superrychlé noční smršti vzpamatovali skutečně všichni otcové, takže účast mohla být stoprocentní a bez zelených obličejů. Výlet byl velmi příjemný, viděli jsme krásnou přírodu i místa tajemná a opředená hrůznými pověstmi (parcelu pro americký radar ;-).

 

Druhý den

Po ránu prvního dne došlo na dohodu s majitelem poslední zachované čtyřkolky z původní půjčovny. Kdo chtěl byl svezen, dospělý se případně mohl svézt i samostatně. Pravda, po letecké vložce kterou majitel čtyřkolky dospělým pravidelně zařazoval se za řidítka už nikdo nehrnul – ale ta možnost tu byla. Hned při první jízdě, která začínala sjezdem schodů z terasy padl také jeden památný výrok – pronesl jej pasažér, který schody nečekal a nestihl se pevně chytit sedadla – vektor gravitační síly pak velice lehce překonal třecí sílu mezi jeho kalhotami a sedadlem a tak jeho varování pro řidiče: Nebojte se, to je jenom ruka!, dokonale pobavilo přítomné.

Druhou částí druhého dne byl opět výlet na kolech, tentokrát na romantickou zříceninu. Zříceniny ovšem bývají na kopci. To byla vítaná příležitost prokázat pravou mužskou solidaritu a nefalšované kamarádství. Jednomu z nás, jehož ratolest nechala pootevřená okénka u auta jsme tuto radostnou událost sdělili už v polovině kopce a ani jsme se moc nesmáli. Pak už jsme jen dali dohromady jedno kolo s rozbitým ložiskem (S krátkou debatou na téma kdo má o kuličku míň a kdo o kuličku míň) a dorazili jsme do cíle. Zřícenina byla báječná, pěkně se po ní lezlo a závěrečný sjezd byl jen sladkou tečkou za celým víkendem.

 

Závěrem bych jen chtěl poděkovat organizátorům, víkend byl báječný, zábavných příhod ještě víc než se sem vešlo, a pevně doufám, že se brzy opět někdo odhodlá akci zopakovat.

 

 

Michal