Adrenalinové nedělní odpoledne. 19.10.
Nejdříve jsme vyrazili na bobovou dráhu na Prosek. Moje obavy jak ubrzdím boby byly zbytečné – brzda brzdila. Spíš ten, kdo jel moc pomalu mohl být dohnán dalším a způsobit kolizi. Děti po několika jízdách zjistily, že s rodiči se jezdí pomaleji, překonaly počáteční obavy a začaly drandit šílenou rychlostí a zkoušely jak vydrží zatáčky.
Na Podvinném mlýně na nás čekala lana. Zkusili jsme lana „při zemi“ pak základy horolezeckých úvazů a jištění a pak už na nás čekala výška. Já s obavou – děti s radostnými výkřiky lezly do 10m výšky a tam se pokoušely přelézt od jednoho sloupu k druhému po různě „zamotaných“ lanech. Abych se před dětmi i před sebou neshodila, přelezla jsem „pavouka“ a měla jsem skutečně dost. Někteří si navíc zkusili i zhoupnutí na lanech z výšky (něco jako bugee jumping na pevném laně). Ivan k tomu poznamenává: není nad to se předem pořádně dohodnout.
Jana